Ženy bez domova jsou vystaveny nadávkám a násilí víc než muži
Ženy bez domova jsou na ulici vystaveny víc nadávkám, násilí a sexuálním výpadům než muži bez přístřeší. Často se také bojí chodit do center pro bezdomovce, kde cítí další ohrožení. Na azylové domy pohlížejí spíš jako na únik před akutními potížemi, za omezenou dobu pobytu tu situaci vyřešit nestíhají. Ukázal to výzkum, který je součástí projektu Zpátky ze dna: Zaostřeno na ženy. Výsledky dnes představily jeho autorky ze sdružení Jako doma. Podle nich by v Česku mohlo být kolem 5000 až 6000 žen bez přístřeší.
"Prostředí ulice není bezpečné pro ženy. Když už se na ni dostanou, vypovídají, že jsou obtěžovány - ať už verbálně, muži, veřejností. Nemůžou se vyspat, jsou unavené. Násilí se vyskytuje i ve službách pomoci a na ubytovnách, ať už jsou to nadávky, nebo obtěžování," uvedla Radka Hetmánková ze sdružení Jako doma.
Podotkla, že služby jen pro ženy bez přístřeší, v Česku neexistují. "Potřebujeme zařízení, která budou mířena přímo na ženy bez domova. Nyní tady je generická, tedy obecná praxe pomoci. Víme, že ty ženy tato zařízení vyhledávají v menší míře. Je to tím, že tam dominují muži. Ženy určitě potřebují vlastní prostor, kde se budou cítit bezpečně a mohou pracovat na řešení své situace," řekla Hetmánková.
Podle sčítání lidu bylo v Česku před třemi lety kolem 9000 bezdomovců a 2500 bezdomovkyň, co stáli o pomoc. Ženy tak tvořily zhruba pětinu lidí bez přístřeší. Podle autorek výzkumu je ženské bezdomovectví často skryté. Ženy, které se ocitly bez bydlení, totiž často přežívají u přátel, příbuzných, partnerů.
Ztráta domova má u žen obvykle víc příčin. Patří k nim rozpad vztahu a rodiny i časté domácí násilí. Azylové domy vidí ženy bez domova většinou jako místo, kam mohou uniknout před fyzickými a jinými výpady či před akutními potížemi. Mohou v nich pobývat jen po omezenou dobu, která podle nich na zotavení a odražení ode dna nestačí. V návratu do běžného života jim brání nedostatek peněz, omezené pracovní příležitosti, dluhy, ale hlavně možnost získat finančně dostupné bydlení. Podle sdružení je proto klíčové zavedení sociálního bydlení.
"Nemyslím si, že existuje člověk, kterému vyhovuje to, že je mu zima a skončil na ulici. Jsou lidé, kteří to vzdali. To se samozřejmě týká jak mužů, tak i žen. Nicméně u žen je vyšší motivace ke změně, ať už kvůli tomu, že mají děti, chtějí se vrátit do rodiny, chtějí pracovat. Skutečně sní jen o těch základních věcech jako je bydlení a práce," dodala Hetmánková.
Podle sdružení by vládní strategie boje proti bezdomovectví měla vzít v úvahu situaci žen a měly by pro ně vzniknout potřebné sociální služby. V nynějších bezdomoveckých centrech by pak mohly fungovat "zóny pro ženy", kde by jim byl v určitý čas vyhrazen prostor, doporučuje organizace Jako doma. Klientky by měly také mít přístup k internetu a telefonu zdarma, dostat by měly jízdenky na cestu na pracovní pohovory. "Panuje tu představa, že si lidé bez domova musí všechno zasloužit. Každý říká: jděte do práce. Jenže ta se v 21. století hledá na internetu a pomocí telefonu, nechodíte se ptát ode dveří ke dveřím," dodala Hetmánková.
Do výzkumu se loni od dubna do srpna zapojilo pět desítek žen bez domova z Prahy a Ostravy. Autorky a autoři s nimi vedli hloubkové rozhovory.
zdroj: ČTK
