Výzkumníci z 1. lékařské fakulty a pedagogické fakulty Univerzity Karlovy sledovali s odstupem dvou let 190 dětí ve věku sedm až 12 let, a to jak děti vyrůstající v biologických rodinách, tak u pěstounů a v ústavech.
"Děti v pěstounských rodinách se v oblasti schopnosti rozeznávání a regulace emocí, ale též porozumění sociálním situacím přibližují dětem, které žijí v biologických rodinách. Děti v dětských domovech dosahují v této oblasti též určitého vývoje, ale zcela nedostatečného," konstatoval hlavní řešitel studie Radek Ptáček. Dětem v dětských domovech chybí hlavně silné osobní vztahy s někým dospělým.
U dětí z dětských domovů také výzkumníci nejvíce zaznamenali pocity deprese a osamělosti. Nepotvrdily se ale starší studie, podle nichž děti z domovů zaostávaly i v tělesném vývoji. Úroveň péče a kvalita stravy v domovech se totiž stále zlepšuje. Studie také zjistila, že děti z domovů se cítí zejména oproti dětem v pěstounské péči jistější ve škole. To může být ale způsobeno tím, že docházejí do škol patřících k dětským domovům, kde zohledňují specifické potřeby těchto dětí.
Badatelé také zkoumali 280 dospělých lidí, kteří vyrostli v náhradní péči i v běžných rodinách. "Z psychologických charakteristik se u výzkumné skupiny výrazně častěji vyskytují zejména depresivita, neuroticismus, impulzivita, nejistota a nedůvěřivost," shrnula spoluautorka studie Irena Smetáčková. Lidé vychovaní v ústavu zpravidla dosahují nižšího vzdělání, hůř se uplatňují na trhu práce a následkem toho mají nižší životní úroveň.
"Jakákoliv jiná než rodinná péče není z dlouhodobého hlediska pro vývoj dítěte vhodná," shrnul výsledky studie Ptáček. Výzkum financoval Nadační fond J & T, který se prostřednictvím kampaně Hledáme rodiče snaží o osvětu v oblasti pěstounské péče.
zdroj: ČTK