Nadace Naše dítě zahájila osvětovou kampaň STOP! násilí na dětech

Kampaň STOP! násilí na dětech navazuje na dlouholetou osvětovou činnost zakladatelky Nadace Naše dítě Ing. Zuzany Baudyšové. Stejně jako u jiných celospolečenských témat považují v Nadaci Naše dítě za důležité veřejnosti připomínat, že místo tělesných trestů lze děti vychovávat s láskou, respektem a porozuměním.

„Kampaň STOP! násilí na dětech cílíme na širokou veřejnost, především rodiče, sousedské komunity, pedagogické pracovníky a podobně. Rádi bychom zdůraznili, že pokud kdokoliv z nás tuší, že dochází k násilí páchanému na dítěti, neměli bychom váhat věc oznámit buď na Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), nebo Policii České republiky,“ říká Zuzana Šafářová z Nadace Naše dítě.  

Jeden ze sloganů kampaně zní: Děti se samy neubrání! Často ke svým trýznitelům paradoxně mají jakousi patologickou vazbu, někdy nazývanou také jako Stockholmský syndrom (týká se obecně vztahu trýznitel-oběť), kdy děti raději zůstávají s rodičem-tyranem, než aby přijaly vysvobození z ohrožujícího prostředí. Velká část obětí domácího násilí týrání tají, bojí se o něm mluvit, případně ho i zapírají, nebo tvrdí, že si trest zasloužili apod. 

Trpělivost a láskyplná výchova místo facek

Jak je známo, děti potřebují bezpodmínečné a láskyplné přijetí. A kde jinde by se jim ho mělo dostat než ve vlastní rodině. Pokud dochází k týrání, dítěti mnohdy dlouho trvá, než vůbec pochopí, že skutečně je něco špatně. V prvotní fázi dítě nerozumí tomu, že v jiných rodinách se toto neděje a považuje bití, či jiný druh násilí za součást svého života. Pokud je však dítě dlouhodobě fyzicky či psychicky týráno, ztrácí postupně ve vlastním domově pocit bezpečí, cítí se nepřijímáno, nemá k nikomu z nejbližších lidí důvěru, může se cítit za situaci doma zodpovědné, mít výčitky, prožívat zmatek, úzkosti i deprese. Následky týrání mohou být u dětí skutečně fatální a ovlivnit jejich další psychosociální vývoj. 

„Je prokázané, že dítě, které bylo vystavené násilí v rodině, ať už přímo nebo jako svědek, je významně poznamenáno v rovině prožívání i chování. Děti mohou následně trpět různými poruchami chování či emotivity, v adolescenci a dospělosti se mohou u týraných dětí vyvinout různé druhy závislostí, poruchy příjmu potravy a podobně, zhoršuje se prospěch ve škole i vztahy s vrstevníky. V dospělosti bývají výrazně ovlivněny i v oblasti navazování a udržování mezilidských vztahů, a to jak těch blízkých a důvěrných, tak i těch formálních, pracovních,“ říká Mgr. Kateřina Mrzenová, dětská terapeutka a speciální pedagožka.  

Každý případ týrání je velmi individuální, stejně jako míra, kterou následný psychosociální vývoj dítěte týrání zasáhne. Závisí to na mnoha faktorech: věku dítěte, ve kterém bylo násilí vystaveno, postavením dítěte v rodinném systému nebo například přítomností jiných pozitivních vzorů v rodině, které by mohly dítěti poskytnout korektivní zkušenost. 

„Nezřídka se také stává, že dítě v dospělosti opakuje naučený vzor a samo se stává osobou, která se na druhých dopouští násilí. Nebo může naopak celoživotně zůstávat v roli oběti,“ doplňuje 
Mgr. K. Mrzenová. 

Obejdeme se v ČR bez fyzických trestů? 

V České republice je stále vysoká míra tolerance k fyzickým trestům, patříme mezi menšinu vyspělých zemí, kde fyzické tresty nejsou zakázané zákonem. Z dostupných průzkumů je také známé, že většina české společnosti je proti této změně legislativy.

Pachatelé trestného činu násilí páchaného na dítěti mohou být dle paragrafu 198 trestního zákoníku v České republice odsouzeni podle následků až na 12 let odnětí svobody. Bohužel než se případ dostane k soudu, je už často pozdě. V těch šťastnějších případech si dítě nese traumatizující zážitky po celý svůj život, v těch nejhorších může jít o trestný čin s těžkou újmou na zdraví, případně s následkem smrti. 

„Judikatura říká, že o týrání jde tehdy, jsou-li opakovaně či v delším časovém intervalu působeny útrapy, které jsou obětí vnímány jako hrubě pokořující. Já osobně určitě nejsem odpůrcem zákazu tělesných trestů, protože jde obecně o negativní jev s negativními následky. Bohužel však pachatel, který se dopustí tak excesivního jednání, je nastaven osobnostně a právní úprava na něj nemá vliv,“ říká Mgr. David Strupek, dlouhodobý advokátní poradce Linky právní pomoci Nadace Naše dítě. 

„Každý případ týrání se posuzuje zvlášť a je velmi individuální. Určitě nelze případy jakkoli zevšeobecňovat, motivace rodičů jsou velmi různé a často plynou z nekompetentnosti k rodičovství, traumat z vlastního dětství a podobně,“ dodává Mgr. D. Strupek. 

Oznamovací povinnost aneb nebuďte lhostejní ke svému okolí

Kampaň STOP! násilí na dětech má za cíl široké veřejnosti připomenout také tzv. oznamovací povinnost, která je v ČR uzákoněna od roku 1994 (paragraf 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Neoznámení trestného činu, když stoprocentně víme, že byl spáchán, je totiž také samo trestným činem a můžeme za něj být stíháni. Lhostejnost okolí může často vést až k tomu, že dítěti je skutečně vážně ublíženo na zdraví.

Jak poznat týrané dítě

•    Fyzicky týrané dítě bývá pobledlé, tiché, uzavřené
•    Je bojácné, úzkostné, uhýbá před pohlazením či dotekem
•    Má sebedestruktivní sklony
•    Mívá opakovaná poranění, modřiny, drobné rány hlavně v měkkých částech těla
•    Bývá smutné a zamyšlené, nerado odpovídá na otázky, jak přišlo ke zraněním
•    Vyhýbá se návratu domů, rádo zůstává např. u sousedů
•    Brání své rodiče, zlehčuje příznaky týrání, říká, že si trest zasloužilo
•    Nepřiměřeně reaguje na bolest, nebo naopak bolest jakoby necítilo
•    Má problém s navázáním přátelských vztahů

„Podezření na chování, které dosahuje roviny týrání, vede k odebrání dítěte z péče. Ideální je svěření jiné blízké osobě, prarodičům, ev. druhému rodiči, je-li schopen bezpečí poskytnout. Další variantou je náhradní péče v rodinném modelu, aktuálně nejtypičtější pěstounská péče na přechodnou dobu. Péče ústavního typu by měla být naprostou výjimkou, do 3 let věku dítěte vůbec,“ říká advokát Mgr. D. Strupek. 

Práva dětí a kde hledat pomoc

Dále je potřeba připomínat a uvědomit si, že děti mají svá práva, mezi která patří například právo na domov, na svůj vlastní životní prostor, právo žít v rodině, právo na vzdělání, právo na život bez hladu atd. Právo dětí na bezpečné dětství formuluje Úmluva o právech dítěte, kterou ČR přijala v roce 1991. V roce 2001 Nadace Naše dítě vydala Slabikář dětských práv.

Také samy děti se v případě ohrožení mohou dnes obrátit na množství institucí, které nabízí odbornou radu či pomoc. Například na Linku důvěry Dětského krizového centra, nebo i na Policii ČR. Pomoc mohou ale hledat také ve škole, nebo v sousedské komunitě. Je důležité, aby okolí dítěte závažné znaky případného týrání neignorovalo, dítě vyslechlo a v případě nutnosti podalo pomocnou ruku.

„Osvětová kampaň STOP! násilí na dětech poběží až do února 2020. Na různých plochách po Praze můžete vidět plakáty s červenou stopkou, na začátku nového roku proběhne také rozhlasová kampaň na stanicích Českého rozhlasu, který je mediálním partnerem kampaně. Kampaň komunikujeme samozřejmě také na našich sociálních sítích a webu“, doplňuje Z. Šafářová.

Jak se můžete zapojit

I široká veřejnost se může do kampaně zapojit tím, že použije plakáty, které jsou volně a zdarma ke stažení na webu: www.nasedite.cz. Nadace Naše tímto vyzývá kohokoliv, kdo s touto myšlenkou souhlasí, aby plakáty umístil na dostupné kanály (například firemní weby, časopisy, nástěnky v bytových domech, sociální sítě apod.). Pomůžete nám tak šířit osvětovou myšlenku pozitivního rodičovství a výchovy bez tělesných trestů ve svém okolí. 

Chci být doma v bezpečí.

Děti se samy neubrání!